„Vyšší sebevědomí a pocit, že opravdu vypadám lépe.“
Ing. arch. Hana Kotoučová podstoupila v krátké době hned dvě různé operace očí. Nejdříve jí byla odstraněna krátkozrakost, to však odhalilo šilhavost. Druhá operace už přinesla zvýšené sebevědomí a lepší pocit.
Kdy se u vás šilhání prvně objevilo a v čem vás omezovalo?
Zhruba ve čtyřech letech po prodělané spále a krátce na to spalničkách. Jako dítě jsem až do první třídy musela nosit brýle a okluzor, to mi vadilo, bála jsem se, aby se mi děti nesmály. Brýle jsem časem přestala nosit a na šilhání zapomněla. Ale kolem puberty jsem je opět musela začít nosit kvůli krátkozrakosti, která se postupem let zhoršovala.
Jak jste svoji vadu řešila?
Vadu jsem vlastně vůbec neřešila, protože jsem silné brýle prakticky neodkládala a měla pocit, že to za nimi není moc vidět. Vzpomínám si, že jsem se zajímala o kontaktní čočky, ale při vyšetření mi bylo sděleno, že šilhání bude při jejich nošení velice patrné. Tím mi byla vada nepříjemně připomenuta. Až poté, co jsem podstoupila laserovou operaci krátkozrakosti a brýle přestala částečně nosit, byla vada na světě. O možnosti jejího odstranění jsem byla informována na klinice v rámci laserové operace. Tehdy jsem ji začala silně vnímat a rozhodla se pro další oční operaci.
Jak se váš život po operaci šilhavosti změnil?
Obě operace proběhly během půl roku. Já sama vnímám spíš snížení dioptrií a skutečnost, že brýle nemusím stále nosit. Odstranění šilhání vnímá především moje okolí, a já se tak cítím lépe. Ať už je to vyšší sebevědomí, nebo pocit, že opravdu vypadám lépe.
Jaké jste měla z operace strabismu pocity?
Rozhodně pro mě byla operace strabismu nepříjemnější než laser. Už proto, že je prováděna v anestézii a rekonvalescence probíhá pomaleji, než jsem si představovala. Přesto jsem moc ráda, že jsem operaci absolvovala. Zřejmě nikdy není pozdě, ale měla jsem ji podstoupit mnohem a mnohem dříve!