Na ostravské klinice Lexum pracujete od roku 2006. Jaké byly Vaše začátky v Lexum? Vzpomenete si na svou první operaci? 

Na to si pamatuji docela přesně. Mé první operace v Lexum proběhly 6. 6. 2006 a na programu jich tehdy bylo pouhých šest. Byl jsem určitě ve stresu – ale vše proběhlo hladce a v příjemné atmosféře, stejně jako se nám to daří doposud. 

Jak dlouho trvala operace v počátcích Vašeho působení na klinice ve srovnání s dneškem?

V počátcích mého působení na klinice trvala operace stejných cca deset minut, jako je tomu doteď. Technologie resp. operační postup se za oněch 30 let (od založení Lexum) principiálně nijak nezměnil – již v roce 1993 se v Lexum operoval šedý zákal metodou fakoemulzifikace, umožňující operaci malým řezem. 

Ale zásadní rozdíl je v délce předoperačního vyšetření. Kdysi nám stačilo zhruba dvacet minut, dnes pro úspěšnou implantaci a hlavně perfektní funkci moderních víceohniskových čoček potřebujeme celou škálu precizních vyšetření oka. Měříme s přesností danou vlnovou délkou laserů, s nimiž pracujeme a dokážeme zobrazovat struktury tzv. „in vivo“ (tedy v reálném obraze a na reálném, fungujícím oku), o nichž jsme ještě před 30 lety téměř netušili, že existují. K tomu musíme znát individuálně dané zrakové potřeby pacienta, dokonalou anamnézu – takže na desetiminutovou operaci potřebujeme hodinové předoperační vyšetření. Ale to platilo vždy – základem úspěšné operace je perfektní indikace. A nalezení individuálně optimální čočky je v současné době asi největší výzva v chirurgii šedého zákalu.

Jaké unikátní operace v Lexum Ostrava proběhly?

V rámci České republiky jsme v roce 2018 jako jedni z prvních provedli fixaci nitrooční čočky na skléru bez použití stehu (tzv. metoda dle Yamaneho). A máme tým velmi zkušených operatérů, takže provádíme i komplexní, složité operace – například poúrazové stavy, explantace a výměny nitroočních čoček a podobně. 

Na jakou operaci jste nejvíce pyšný?

Před třemi lety jsme prováděli rekonstrukci oka po těžkém úrazu – implantovali jsme pacientovi současně čočku a umělou duhovku. Ale jak praví přísloví, pýcha předchází pád. A přestože operace dopadla výborně, pacient byl spokojen a oko fungovalo i vypadalo jako úplně zdravé, musel být po čtyřech měsících celý komplex explantován pro chronický zánět, který se často u těchto operací objevuje. Takže raději bych řekl, že ne pyšný, ale velmi rád – vždy když pacient řekne „děkuji, krásně vidím”.

Vzpomenete si na zajímavé momenty v období založení kliniky Lexum v Ostravě?

U založení kliniky v Ostravě jsem nebyl, přišel jsem až v roce 2006. Ale už tehdy jsem věděl, že tady budu rád chodit do práce. A to považuji za jedno z největších štěstí, jaké člověka může v životě potkat. 

Jak vidíte obor v daleké budoucnosti – třeba za padesát let? Bude ještě potřeba, aby byl přítomen lékař? Nebo to zvládne přístroj sám?

Technicky perfektně, bez emocí a bez potenciální lidské chyby v budoucnu zvládnou stroje cokoliv. Mnohé to dělají již dnes. Jestli tam bude chybět “lidský moment”, kouzlo lékaře, soucit, povzbuzení – to těžko říci. A co a jak se bude dělat jinak, to dnes nikdo neví – neb kdyby to věděl, už bychom tak pracovali dnes.