Vzpomenete si na svou první transplantaci rohovky? 

Bylo to před 25 lety. Takovou chvíli si každý chirurg uchová v mysli. Mojí mentorkou tehdy byla paní profesorka Vlková ve Fakultní nemocnici v Brně Bohunicích, tehdejší přednostka kliniky, a po mnoha asistencích a tréninku v experimentu jsem dostala důvěru k provedení této poměrně velmi složité operace. (I když pokud se díváte na chirurga nebo na video z operace, připadá Vám to jako jednoduché vyšívání). Pacient přežil….i chirurg přežil. (úsměv) A do dnešního dne za mnou chodí na kontroly. V té době se prováděly výměny rohovek v plné tloušťce. Dnes je tomu úplně jinak.

Jak dlouho operace probíhala a co všechno uměly tehdejší přístroje? 

Operace probíhala asi 1,5 hodiny  v celkové narkóze a technicky se změnily hlavně ruce chirurga, typy jehel a šití a také trepany (druh skalpelu s kruhovým ostřím). Ty jsou dnes technologicky vyspělé, jednorázové, některé vakuové a umožnují přesnější trepanaci. Další dnešní vymožeností jsou projekční keratoskopy na operačních mikroskopech, které umožnují s velkou přesností dotahování stehů tak, aby vznikl po operaci co nejmenší astigmatismus. Pro představu – vyměňujeme přibližně 42 dioptrií na oku a přišíváme rukama. Šicí stroj zatím nemáme i přes všechny technické vymoženosti k dispozici.

Jak se liší transplantace před 30 lety a nyní?

Liší se především techniky operací, už nemáme jen jeden typ transplantace – penetrující keratoplastiku, kdy se transplantuje rohovka od dárce v plné tloušťce se všemi vrstvami. Dnes se indikace rozdělila a vyměňují se jednotlivé vrstvy rohovky (jen ty nemocné), což přináší pacientům daleko lepší výsledky a zároveň rychlejší rehabilitaci. Poměr penetrujících a lamelárních keratoplastik se ze 100 % před lety proměnil na 10 % : 90 % ve prospěch lamelárních. Některé tyto techniky využívají i laserovou technologii. Nejrozšířenějším onemocněním rohovky, indikované k transplantaci, je onemocnění vnitřní vrstvy – endotelu rohovky.  Ten umíme nahradit v rámci operace zvané DMEK (transplantace endodelu s Descemetovou vrstvou, kdy se transplantuje tkáň o tloušťce přibližně 4-6 mikrometrů) a myslím, že se řadím k jedněm z prvních chirurgů, kteří tuto transplantaci provedli a dnes určitě patřím k těm nejzkušenějším v této oblasti v České republice. Penetrujících keratoplastik mám za sebou něco přes tisíc a co se týče těch lamelárních, tam se k tisícovce pomalu blížíme. Z hlediska technologie se také proměnila příprava dárcovských rohovek. Dnes se testují na všechny možné přenosné nemoci včetně prionů tak, aby byla zaručena nemožnost přenést některou z vážných nemocí na pacienta. To se před 30 lety neprovádělo v takovém rozsahu.

Jaké unikátní operace jste v průběhu let v Lexum provedla? 

Nemám ráda slovo unikátní. Pro každého pacienta je jeho vlastní operace svým způsobem unikátní a přeje si, aby byla, pokud možno, jediná po celý život. Ale rozumím otázce. Ve Fakultní nemocnici i v Lexum jsem provedla spousty složitých operací a vždy Vás těší výsledek, pokud přináší zlepšení vidění Vašemu pacientovi. K těm nejsložitějším se řadí tzv. tripple procedury, kdy vyměňujete celý optický systém oka – rohovku, čočku a implantujete nějaký z typů nitrooční čočky. Dále jsou to operace na neprůhledné rohovce, kde se snažíme zachovat 99 % vlastní rohovky, provedeme DMEK a zároveň řešíme operaci šedého zákalu. Některé takové příběhy jsme publikovali a byli i oceněni cenami v různých video-soutěžích v tuzemsku i zahraničí.

Jaký byl Váš nejmladší a nejstarší pacient?

Nejmladší pacient bylo 3leté dítě s perforačním poraněním oka vidličkou a nejstaršího pacienta mám 104letého malíře, u kterého jsem operovala šedý zákal postupně na obou očích. Po operaci mi přinesl krásné pastely s tím, že už dlouho neviděl tak pěkné barvy a vše tak hezky a dokonale. Ze zasmušilého smutného člověka se stal ve svém věku nový člověk v černém obleku s kloboukem. Ráda na něj vzpomínám. A pastely mi visí doma nad pianem.

Jak vidíte obor v daleké budoucnosti – třeba za deset, dvacet let? Bude ještě potřeba, aby byl přítomen lékař? Nebo to zvládne přístroj sám?

To je vizionářská otázka. Na to se už budu dívat z babičkovského křesla s vědomím, že jsem byla ráda u zrodu mnoha převratných událostí v oftalmologii – především rozvoji mikrochirurgické techniky, fakoemulzifikace, pars plana vitrektomie…. a laserových technologií. Já už zřejmě z domova nebudu provádět robotické operace J. Jsem na prahu předávání všech mých zkušeností mladým, aby už oni nadále rozvíjeli náš krásný obor. 

Myslím, že telemedicína udělala v průběhu Covidové pandemie veliký krok kupředu. Domnívám se, že není daleká doba plně robotických operací, které bude možné provádět z domova třeba na jiném kontinentě, a už dnes nám v celé řadě věcí napomáhá umělá inteligence. Ta, pokud se bude učit dále, bude schopná pomoci i diferenciální diagnostice a bude výrazně rychleji vzdělávat všechny, kteří budou chtít.

Co Vás na této práci nejvíce baví?

Pestrost práce s lidmi a v Lexum s milými lidmi, vzájemná sounáležitost při řešení složitých pacientů a mikrochirurgie, která se mi již v mých 25 letech stala drogou a láska k ní přetrvává dodnes.

Proč by měli pacienti volit právě kliniku Lexum?

Lexum by pro pacienty mělo být zárukou profesionality, kvality lékařské péče a individuálního přístupu ke každému z nich. Pacient by se měl cítit příjemně, když sám přichází s problémem vidění a obává se o svůj zrak. Lexum je dnes soukromou klinikou, která jako jediná poskytuje oftalmologickou péči v celé její šíři. Lexum je místem, kde pracují velmi vzdělaní lidé na svých místech (od recepčních, sester, optometristů až po lékaře) a mají empatii ke svým pacientům.

Jak relaxujete při Vaší náročné práci, kterou vykonáváte? 

Relaxuji v rodinném kruhu a kruhu mých blízkých přátel. Moje malá vnučka mi dělá velkou radost a samo sebou také mí synové a snacha, kteří jsou všichni velmi úspěšní ve své práci. To vše mi přináší hluboký pocit štěstí a mám tak slunce v duši i při zamračených dnech. V poslední době se věnuji také svým nenaplněným snům z mého mládí – společenskému tanci, studuji zahradní architekturu a dějiny umění (doma jen tak pro potěšení).