5 mýtů o krátkozrakosti (myopie), které věda vyvrátila a přesto přetrvávají

Mezi laickou, ale i odbornou veřejností, stále kolují různá tvrzení týkající se krátkozrakosti (myopie), ať už jde o roli dědičnosti, možnosti zastavit zhoršování oční vady nebo vlivu nošení či nenošení brýlí na vývoj myopie.

Obsah článku:

• Jsou Asiaté více krátkozrací než Evropané a Američané?
• Je myopie ve školním věku normální a neškodná?
•  Může se krátkozrakost zhoršovat i v dospělosti?
• Má smysl nosit slabší brýle?
• Je léčba krátkozrakosti možná a nutná jen u těžkých případů?
• Je možné překlenout propast mezi teorií a praxí?

Praktikování medicíny založené na důkazech vyžaduje neustálé úsilí o sledování, hodnocení a uvádění nových znalostí do praxe. Což klade velké nároky na lékaře, kteří jsou již tak vytížení, nicméně i to je součástí zlepšování péče o pacienty. Přesto opustit některé zažité mýty a obecná tvrzení bývá někdy náročné.

Jinak tomu není ani v oblasti výzkumu krátkozrakosti (myopie). Od roku 2013 se tomuto tématu věnovalo okolo jednoho tisíce publikací ročně, které některá zažitá tvrzení úspěšně zpochybňují. Pojďme se podívat na ta nejdůležitější.

Mýtus 1: Krátkozrakost (myopie) postihuje hlavně Asijskou populaci

Historické pojetí, že myopie je problém specifický pro asijské země, je neúplné a zavádějící. Ačkoliv východoasijské země mají velmi vysoký výskyt krátkozrakosti, kde až 90 % mladých dospělých trpí touto oční vadou, je dnes jasné, že myopie je velmi rozšířená i mimo Asii. Například v Evropě a Severní Americe byl zaznamenán výskyt až u 42 % populace a procento se neustále zvyšuje.

Tento mýtus vznikl kvůli přisuzování vývoje oční vady především genetickým faktorům. Dnes víme, že ačkoli genetika hraje roli, neexistuje žádný důkaz o zásadním rozdílu v genetice krátkozrakosti mezi Asijskými jedinci a Evropskými jedinci. Rychlý nárůst krátkozrakosti u lidí z východní a jihovýchodní Asie za posledních 70 let je přičítán tlaku na vzdělání a kulturu životního stylu v interiérech a omezení množstvím času stráveného venku. Ačkoli to není v takovém rozsahu, jaký lze vidět ve východní Asii, nedávné studie uvádějí rostoucí tendenci ve výskytu krátkozrakosti v USA a Evropě.

Mýtus 2: Myopie ve školním věku není nebezpečná

Když dítě začne vidět špatně na tabuli, není to často vnímáno jako závažný zdravotní problém. Studie však ukázaly, že 54 % dětí, u kterých se krátkozrakost objeví ve věku 7 nebo 8 let, se později vyvine vysoká myopie. Ta již může být nebezpečná a vést k vážným očním komplikacím jako je glaukom (zelený zákal), odchlípení sítnice, degenerace makuly (místa nejostřejšího vidění na sítnici) a rozvoji šedého zákalu (katarakty) v mladším věku.

Tento bagatelizující přístup může vést k tomu, že se propásne doba, kdy je možné růst krátkozrakosti moderními postupy zpomalit, snížit riziko vzniku a rozvoje možných komplikací a významně tak zlepšit kvalitu života v budoucnu.

Mýtus 3: U dospělých nedochází ke zhoršování krátkozrakosti

Zatímco je běžně přijímáno, že myopie se zhoršuje během dětství a stabilizuje se v dospělosti, existují důkazy, že progrese (vývoj) vady může pokračovat i v dospělém věku. Výzkum provedený v Singapuru zjistil, že i když u většiny dospělých dochází ke stabilizaci krátkozrakosti v mladém dospělém věku, zhruba 18 % mladších dospělých vykazovalo určitý vývoj vady i později. Společnými rizikovými faktory byla čínská etnicita, což nemusí být pro nás tak zajímavé, ale vyšší výskyt u ženského pohlaví už zajímavější je.

Další studie, která byla provedena na Americké vojenské akademii (US Air Force Academy) ukázala, že změna o -0,50 dioptrie nebo více byla zaznamenána u 55,1 % kadetů s krátkozrakostí.

Přestože je vývoj vady v dospělosti již minimální, není zcela vyloučený a často se stává zdrojem dalšího mýtu, a to že se dioptrie po laserové operaci vracejí.

Stabilita vady poslední 1 až 2 roky by měla být podmínkou podstoupení zákroku. Bylo by však zavádějící si myslet, že nemůžete uvažovat o laserové korekci, dokud nebudete mít jistotu, že se vaše krátkozrakost nebude měnit ani o čtvrt dioptrie během několika let. Jednak je poměrně běžné, že měření od měření se o čtvrt dioptrie může lišit, ale hlavně pokud by došlo k drobnému nárůstu vady, která by vás obtěžovala, laserovou operaci obvykle není problém v průběhu života zcela bezpečně zopakovat.

Mýtus 4: Nošení slabších brýlí může zastavit zhoršování vady

Dlouho převládal názor, že podkorigování, tzn. předepisování menšího počtu dioptrií než by bylo potřeba, může být účinným způsobem, jak zpomalit růst dioptrií (progresi vady). Tento mýtus vycházel z některých starších studií, například z výzkumu z roku 1965, který naznačoval, že nižší korekce může vést k menší progresi myopie ve srovnání s plnou korekcí. Na základě této představy bylo někdy i doporučováno, aby si děti sundávaly brýle při práci na blízko, aby se snížila akomodační (zaostřovací) námaha oka. Protože krátkozrakost znamená dobré vidění „na krátko“, často i z nepřirozeně krátké vzdálenosti, díky čemuž nemusí oko (nitrooční čočka) akomodovat. Což paradoxně vede k oslabení akomodace.

Současné vědecké poznání a výsledky výzkumů však jasně ukazují, že předepisování slabších brýlí růst myopie nejenže nezpomaluje, ale může ve skutečnosti přispět k jejímu zhoršení.

Jak potvrzuje několik klinických studií i rozsáhlá meta-analýza z roku 2023, předozadní růst oka, který způsobuje zhoršení krátkozrakosti, je významnější v případech, kdy právě nedocházelo k plné korekci vady.

Tato zjištění vedla k jasnému závěru: podkorigování nejenže neposkytuje žádný benefit v kontrole růstu myopie, ale může být i potenciálně škodlivé. Plná korekce je tedy preferovanou praxí pro správnou funkci zrakového systému a pro prevenci dalších komplikací spojených s rozvojem krátkozrakosti.

Mýtus 5: Léčba krátkozrakosti je nutná pouze pro prevenci těžké myopie

Současný odborný konsenzus zdůrazňuje potřebu zpomalovat vývoj krátkozrakosti již od raného věku. A to nejen jako prevenci rozvoje těžké myopie, ale i ke zlepšení celkové kvality zraku a budoucího života lidí s touto oční vadou. Léčba krátkozrakosti by neměla být omezena pouze na děti s vysokým rizikem rozvoje těžké myopie, ale měla by být dostupná všem dětem. S jakýmkoliv stupněm vady nebo i s počínající krátkozrakostí.

Dnes již existují dostatečné vědecké důkazy o tom, že předozadní růst oka a s ním spojený nárůst dioptrií lze některými metodami zpomalit. Patří mezi ně aplikace kapek s obsahem atropinu, speciálních více ohniskové kontaktní čočky nebo brýlová skla, případně pevné orthokeratologické čočky.

Některé z těchto metod jsou dokonce schválené i nepřísnějšími autoritami jakými je Americká FDA.

Různé studie dokonce podporují poměrně nová zjištění o pozitivním vlivu UV záření na zpomalení vzniku a vývoje krátkozrakosti. Proto je i změna životního stylu s cílem zvýšit čas strávený venku jedním z doporučení, které může pomoci zpomalit nástup myopie.

Od teorie k praxi

Uvádění nových poznatků z publikovaných studií do klinické praxe je dlouhý a složitý proces. A přestože důkazy pro efektivní strategie ke zvládání rozvoje krátkozrakosti jsou silné, tradiční mýty a zastaralé představy se čas od času objevují.

Každý by si přirozeně přál, aby všichni lékaři znali nejnovější trendy a ověřené postupy a nabídli nám vždy tu nejmodernější léčbu. Nicméně ne vždy je to reálné. Ať již z pohledu složitosti zavádění nových postupů v rozsáhlých klinických praxích, tak i z důvodu rozdílných přístupů odborníků.  V jakékoliv profesi jsou „leadři“, tahouni, kteří mají zaujetí pro neustálé objevování a posouvání hranic možného a pak „followeři“, následovníci, kteří adoptují novou myšlenku až když je široce akceptovaná a stává se standardem.

Proto pokud nám na něčem skutečně záleží a chceme mít jistotu, že nabízené řešení je to nejlepší, nezbývá než se stát informovanou součástí rozhodovacího procesu. Současné možnosti on-line světa (přes veškerá úskalí, se kterými jsou spojena) nám v tomto směru nabízí téměř neomezené zdroje. S tím, jak se v nich neztratit, vám poradíme v článku 10 tipů, jak najít kvalitní informace, kterým můžete důvěřovat.