Šeroslepost není jen zhoršené vidění za šera a v noci. Kdy je léčba možná a pro koho neexistuje?

Trápí vás zhoršené vidění za šera či tmy a domníváte se, že máte šeroslepost? Přestože název tohoto onemocnění zlidověl, skutečnou šeroslepost má jen zlomek pacientů stěžujících si na zhoršené vidění za tmy.

Opravdová šeroslepost je vzácné genetické onemocnění sítnice, které vede k výraznému zhoršení zraku při nedostatečném osvětlení až ke ztrátě orientace. Mnohem častěji za zhoršeným nočním viděním stojí jiné oční vady a nemoci, které lze úspěšně korigovat či léčit, na rozdíl od šerosleposti.

Obsah článku:

• Jak ovlivňuje intenzita světla naše oči a vidění
• Jak vypadá skutečná šeroslepost
• „Pseudošeroslepost“ – nejčastější příčiny a možnosti léčby
• Co je to noční myopie (krátkozrakost)
• Co dělat, pokud si myslíte, že máte šeroslepost

Jak ovlivňuje intenzita světla naše oči a vidění

Pro vidění za různých světelných podmínek máme na sítnici dva světločivé elementy (fotoreceptory) – tyčinky a čípky. Čípky jsou dominantní při dostatečné intenzitě světla a zprostředkují nám i barevné vidění. Za šera se přidává aktivita tyčinek, které pak za tmy plně převezmou odpovědnost za naše vidění, které již není barevné.

Při přechodu z jasného světla do šera či tmy musí v oku proběhnout řada změn, aby se přizpůsobilo novým světelným podmínkám. Tento proces se nazývá adaptace na tmu a trvá obvykle 20-60 minut, než dosáhne svého maxima. Podmínkou pro tento proces je dostatek vitaminu A.

To, že za tmy skoro nic nevidíme, je poměrně normální. Obvykle dříve, než bychom se plně adaptovali, si rozsvítíme. Naopak při vstupu ze tmy na světlo se oko přizpůsobuje o poznání rychleji – adaptace trvá jen několik minut.

Hlavní změny, ke kterým při adaptaci na tmu dochází:

• Rozšíření zornic (mydriáza) – duhovka, která funguje jako clona regulující množství světla vstupujícího do oka, se v šeru roztáhne, aby propustila co nejvíce světla. Zornice se tak mohou rozšířit z průměru 2 mm až na 8 mm.
• Zvýšení citlivosti tyčinek – enzymatické pochody v tyčinkách vedou ke zvýšení jejich citlivosti na světlo až 10 000krát ve srovnání s jasnými podmínkami.
• Regenerace zrakových pigmentů – molekuly zrakových pigmentů rozkládané světlem se postupně obnovují a zvyšují tak citlivost fotoreceptorů.

Jak se projevuje a léčí skutečná šeroslepost

Šeroslepost, odborně nyktalopie nebo hemeralopie, je vzácné genetické onemocnění sítnice. Nejčastější formou je vrozená stacionární šeroslepost (CSNB), která postihuje přibližně 1 z 10 000 lidí. Za vznikem CSNB stojí mutace genů důležitých pro správný vývoj a funkci tyčinek, světločivných buněk sítnice zodpovědných za vidění za šera. Čípky, které zajišťují barevné a detailní vidění za světla, bývají postiženy méně často.

V rozvojových zemích nebo u lidí s podvýživou či poruchou metabolismu, může být za šeroslepost zodpovědný nedostatek vitaminu A.

Projevy a dopad šerosleposti

Lidé s CSNB mají výrazné potíže s orientací a rozlišováním detailů v prostředí s nedostatkem světla, například za soumraku či v noci. Běžné činnosti jako večerní procházka, řízení auta za tmy nebo pohyb po bytě při zhasnutém světle pro ně představují velkou výzvu. Vidění za jasného světla je relativně normální.

CSNB může vést k výraznému snížení soběstačnosti a kvality života. Postižení lidé jsou více ohroženi úrazy, mají omezenou možnost cestovat a účastnit se večerních aktivit.

Léčba a vyhlídky

V případech, kdy za šeroslepostí stojí nedostatek vitaminu A, je léčba a prevence poměrně jednoduchá. Spočívá v doplnění chybějícího vitaminu a udržování jeho hladiny na dostatečné úrovni, nejlépe vyváženou stravou bohatou na betakaroten, případně doplňky stravy.

Jinak, vzhledem ke genetické příčině CSNB, jsou možnosti léčby a prevence v současnosti velmi omezené. Zkoumá se genová terapie, která by mohla do sítnice vnést funkční kopii poškozeného genu, ale jde zatím o experimentální metodu. Pacienti s CSNB jsou tak odkázáni především na pomůcky zlepšující kontrast a nácvik orientace v prostoru při praktické slepotě.

Příčiny zhoršeného vidění za šera – „pseudošerosleposti“

Lidé si v ordinacích očních lékařů stěžují na zhoršené vidění za šera a tmy poměrně často, skutečná šeroslepost se však potvrdí jen výjimečně. Za příznaky totiž mnohem častěji stojí různé refrakční vady a jiná oční onemocnění, která lze, na rozdíl od pravé šerosleposti, obvykle úspěšně korigovat či léčit.

Toto jsou 3 nejčastější důvody, kvůli kterým můžete vidět za šera a tmy hůř:

1. Refrakční (dioptrické) vady a tzv. noční myopie

Jednou z nejčastějších příčin zhoršeného vidění za šera je neodhalená nebo nedostatečně korigovaná dioptrická vada, zejména krátkozrakost (myopie) nebo astigmatismus.

Rozšíření zornic je nezbytné pro vidění v šeru, ale zároveň může paradoxně vést ke zhoršení kvality obrazu, zejména u lidí s refrakčními vadami a velmi širokými zorničkami. Čím jsou totiž zornice širší, tím více se projevují optické nedokonalosti zobrazení okrajovými částmi rohovky a čočky, tzv. aberace. Různé typy aberací jsou přítomny i ve zdravém oku, ale jejich vliv je obvykle malý. Pokud se k nim ale přidá refrakční vada, přirozeně větší zorničky nebo počínající šedý zákal, mohou být velmi rušivé.

Noční myopie (krátkozrakost)

Proč si někdo může stěžovat na to, že přes den vidí dobře, ale za horších světelných podmínek má potíže?

Když se u průměrného oka rozšíří zornička ze 4 mm na 7 mm, dochází ke změně místa dopadu paprsků světla na sítnici, což způsobí mírnou krátkozrakost (myopii). To znamená, že bez korekce oko uvidí hůře do dálky. Zajímavé je, že tato krátkozrakost je o něco větší při pohledu na větší předměty či hrubé detaily než při pohledu na drobné detaily. Rozdíl může být až 0,75 dioptrie.

Přesná hodnota se u každého člověka liší v závislosti na individuálních optických vlastnostech, přirozené šířce zorničky a aberacích oka. Uvedený příklad proto představuje jakousi průměrnou hodnotu, která ale dobře ilustruje, že vliv rozšíření zornic na vidění do dálky nemusí být zanedbatelný.

Řešením je kontrola dioptrií a úprava korekce, případně speciální brýle pro noční vidění a řízení. Samozřejmě se nabízí i možnost laserové korekce dioptrií zvláště v případech, kdy lidé nesnesou plnou dioptrickou korekci v brýlích nebo kontaktních čočkách.

2. Katarakta (šedý zákal)

Další častou příčinou potíží s viděním za šera je katarakta neboli šedý zákal. Jde o postupné zakalování jinak čiré nitrooční čočky, ke kterému přirozeně dochází s věkem. Zakalená čočka hůře propouští světlo a rozptyluje ho, což vede ke zhoršení zrakové ostrosti, vnímání kontrastu a zvýšenému oslnění. Tyto potíže jsou výraznější právě za šera a tmy. Velice často šedý zákal také mění lomivost čočky, což způsobuje nárůst nebo změnu dioptrií, které potíže s viděním dále zhoršují.

V počátečních fázích lze negativní dopad katarakty zmírnit pomocí brýlí s adekvátní dioptrickou korekcí a speciálními filtry, které snižují oslnění. S rozvojem zákalu je však jediným řešením operace, neboť brýle nepomáhají. Výměna zakalené čočky za umělou nitrooční čočku je rychlý, ambulantní zákrok, kterého není třeba se obávat. Čím dříve se provede, tím je šetrnější, protože zakalená čočka není tak tvrdá. Navíc si pacienti mohou zvolit i tzv. asférickou nitrooční čočku – ta svou přesnou optickou konstrukcí eliminuje další optické nedokonalosti oka (aberace), a tím zlepšuje vidění při horších světelných podmínkách.

3. Onemocnění sítnice a zrakového nervu

Existuje celá řada očních chorob, které postihují sítnici a mohou napodobovat příznaky šerosleposti, ačkoliv jejich příčina nespočívá v genetické vadě tyčinek jako u pravé formy.

Patří sem zejména:

• Diabetická retinopatie – poškození sítnice při cukrovce v důsledku postižení drobných cév
• Glaukom (zelený zákal) – poškození zrakového nervu v důsledku dlouhodobě zvýšeného nitroočního tlaku
• Makulární degenerace – postupný úbytek čípků v centrální oblasti sítnice zodpovědné za ostré vidění
• Retinitis pigmentosa – dědičné onemocnění sítnice s postupným úbytkem tyčinek i čípků

Míra poškození zraku a možnosti léčby závisí u těchto onemocnění na konkrétní diagnóze a stadiu onemocnění. Klíčová je však vždy včasná diagnostika a zahájení cílené léčby – ať už jde o laserové ošetření sítnice, oční kapky snižující nitrooční tlak či další léčebné postupy. I když ne vždy se podaří zrak zcela obnovit, moderní léčba dokáže často progresi (rozvoj onemocnění) výrazně zpomalit a udržet kvalitu života po dlouhou dobu.

Co dělat, pokud si myslíte, že máte šeroslepost

Pozorujete-li zhoršení zraku, i když třeba jen v noci nebo za šera, vždycky je namístě navštívit očního specialitu a příliš to neodkládat. Obvykle nejde o skutečnou šeroslepost a vyhlídky na účinnou léčbu existují. Nejčastěji půjde o změnu v dioptriích nebo počínající šedý zákal, což má poměrně jednoduché řešení.

A i v případě závažnějších onemocnění není třeba propadat panice nebo beznaději, mnohé jsou léčitelné velmi úspěšně (např. počínající diabetická retinopatie nebo včas zachycený glaukom) a obvykle je i naděje na zastavení progrese, pokud přijdete včas. To je rozdíl od skutečné šerosleposti, pro niž v současné době léčba neexistuje, i když výzkum na poli genové terapie dává naději, že se to v budoucnu změní.