Tupozrakost (amblyopie) u dospělých. Nové perspektivy v léčbě?

Tupozrakost (odborně amblyopie) u dospělých se často označuje jako něco, s čím se nedá nic dělat. Navíc se amblyopie často zdá subjektivně horší, než ve skutečnosti je, což vede k velkým obavám o vlastní zrak. Proč tomu tak je a opravdu nezbývá než se s tupozrakostí v dospělosti smířit?

Informace o amblyopii se obvykle týkají hlavně dětí, jejichž vidění se ještě vyvíjí a tupozrakost je v kritickém období třeba léčit, neboť později to již nebude možné. Nicméně nejnovější vědecké poznatky ukazují, že to nemusí být tak docela pravda. Proto se zaměříme na dospělé, kteří mohou tápat, jestli mají ještě šanci na zlepšení nebo se mají se svým stavem smířit.

Obsah článku:

• Co je tupozrakost
• Nová zjištění, jak amblyopie postihuje zrakový systém
• Stupně postižení a důsledky tupozrakosti
• Nosit nebo nenosit brýle?
• Léčba amblyopie v dospělosti
• Jak zkusit zapojit tupozraké oko

Co je tupozrakost (amblyopie)

Tupozrakost je snížení zrakové ostrosti jednoho oka, které není způsobeno žádným organickým postižením (nemocí) oka. Vzniká v raném dětství, pokud jedno oko nedostává kvalitní zrakové podněty, nejčastěji kvůli šilhání nebo velkému rozdílu dioptrií mezi očima. Pokud se nezachytí a neléčí včas (do 6-8 let), přetrvává i v dospělosti. Donedávna se věřilo, že v dospělém věku už s amblyopií nejde nic dělat. Nové vědecké poznatky ale ukazují, že i po skončení tzv. kritické periody vývoje vidění existují možnosti, jak funkci amblyopického oka zlepšit.

Tupozrakost není jen postižení jednoho oka, ale binokulární problém

Tradiční pohled na amblyopii byl takový, že jde o čistě monokulární postižení – tedy že je zasaženo jen vidění jedním okem, zatímco to druhé je zcela v pořádku. Tomu odpovídal i léčebný přístup – zakrýt zdravé oko a intenzivně cvičit jen to slabší. Přestože má tento způsob korekce u velmi malých dětí stále svůj nezpochybnitelný význam, novější výzkumy ukazují, že tupozrakost se dotýká obou očí a ovlivňuje zrakové funkce komplexněji:

• Zasahuje nejen zrakovou ostrost, ale i kontrastní citlivost, vnímání hloubky ostrosti a prostorovou orientaci, fixační stabilitu a další funkce
• Potíže jsou patrné i při vyšetření zdravého oka a při binokulárním vidění (oběma očima)
• Některé deficity (např. omezená schopnost rozlišovat detaily v prostoru nebo vnímat globální pohyb) přetrvávají i po zlepšení zrakové ostrosti okluzní terapií

Zdá se tedy, že amblyopie postihuje celý zrakový systém. Klíčovým problémem je narušená spolupráce očí a jejich „soutěžení“ v mozku. Zdravé oko má ve zrakové kůře výrazně víc neuronů a potlačuje (suprimuje) to slabší.

Proto se dnes na amblyopii díváme spíše jako na binokulární vývojovou poruchu vidění než jen na poškození funkce jednoho oka.

Stupně postižení a důsledky tupozrakosti

Stupně postižení zraku se udávají vždy s korekcí tupozrakého oka. Většina lidí ale hodnotí svůj zrak významně hůř, než jaká je realita, protože na tupozrakém oku nenosí potřebné dioptrie.

Podle míry snížení zrakové ostrosti s nejlepší možnou korekcí se amblyopie dělí podle počtu přečtených řádků ze 6 metrů na:

• Lehkou: vidění 6/9 až 6/12 (70 % až 50 % normální zrakové ostrosti)
• Střední: vidění 6/12 až 6/36 (50 % až 20 % normální zrakové ostrosti) 
• Těžkou: vidění horší než 6/36 (pod 20 % normální zrakové ostrosti)

U lehčích forem si lidé mohou stěžovat na potíže s prostorovým viděním, zhoršenou kontrastní citlivost a obtíže při aktivitách vyžadujících přesnost (např. sporty náročné na zrak a odhad vzdálenosti, šití, jemná manuální práce).

Těžká amblyopie může i významněji snížit kvalitu života. Při závažném poškození zdravého oka je pacient ohrožen až praktickou slepotou.

Nosit brýle nebo nenosit?

Mnoho lidí s amblyopií nosí na postiženém oku slabší korekci nebo velmi často žádnou. Důvodů je hned několik – dřívější vědecké poznatky a tím pádem i doporučení odborníků bylo, že tupozrakost v pozdějším věku je zafixovaná a nemá tak smysl postižené oko korigovat. Což následně posiluje pocit lidí s amblyopií, že nosit brýle nemá smysl, protože „tím okem stejně nic neuvidím“.

A navíc v případě brýlí vzniká problém s nesnášenlivostí, pokud je dioptrický rozdíl mezi očima větší než cca 1,5 dioptrie. (Ale to má řešení, jak se dozvíte za okamžik…)

Jenže čím méně tupozraké oko používáme, tím víc ho mozek vyřazuje, resp. nedáváme mu dostatečné podněty, aby se snažilo oko zapojit.

Přitom i malé zlepšení zrakové ostrosti amblyopického oka může prospět. Třeba i jen z 10 % zrakové ostrosti na 20 % pomáhá zlepšit prostorové vidění, jemnou motoriku, orientaci v prostoru a tím i celkovou kvalitu života. V běžném životě to znamená, že se můžete cítit jistější při chůzi, lépe odhadnete hloubku a vzdálenost, trefíte se snáze do klíčové dírky nebo navléknete nit.

Léčba tupozrakosti v dospělosti

Klíčem ke zlepšení zraku u dospělých pacientů s amblyopií je podpora plasticity mozku (schopnosti vytvářet a měnit nervová spojení). K tomu se zkoušejí různé metody:

• Zraková terapie – speciální a zábavné „dichoptické“ počítačové hry a aplikace. Díky dichoptickým brýlím dostává každé oko mírně odlišný obrázek, čímž se potlačí dominance zdravého oka a mozek je nucen zapojovat obě oči současně
• Transkraniální stimulace – neinvazivní stimulace zrakové kůry mozku slabým el. proudem nebo magnetickým polem pomocí elektrod. Často ve spojení s dichoptickými počítačovými hrami pro zvýšení jejich účinnosti. Cílem je zvýšit „učenlivost“ mozku a usnadnit přestavbu spojení
• Farmakoterapie – látky zvyšující plasticitu mozku, obvykle v kombinaci se zrakovým tréninkem. Zkouší se antidepresiva (SSRI), látky ovlivňující přenašeče jako GABA či acetylcholin

Výsledky těchto postupů jsou sice nadějné, i když skromnější než u dětí. Přibližně 30 % až 50 % dospělých pacientů dosáhne zlepšení zrakové ostrosti o 1-3 řádky optotypu, a to i bez úplného zakrývání zdravého oka. Úspěšnost závisí na typu a stupni amblyopie, věku a intenzitě tréninku. Větší naději na zlepšení mají mladší pacienti s lehčí tupozrakostí, kteří aktivně cvičí.

Příznivý efekt nových metod se neomezuje jen na zrakovou ostrost. Zlepšuje se i kontrastní citlivost, fixační stabilita, prostorové vidění a subjektivní kvalita vidění. To má praktický dopad na každodenní činnosti – jistější chůzi, lepší odhad vzdáleností, snazší orientaci v prostoru i textu.

Nicméně i přes nadějné výsledky jsou elektrická stimulace mozkové kůry a farmakoterapie v tuto chvíli experimentální postupy a nejsou schváleny pro rutinní použití.

Zkuste zapojit tupozraké oko v kontaktních čočkách

Pro začátek můžete vyzkoušet „probudit“ své tupozraké oko tím, že mu dopřejete plnou korekci, kterou potřebuje k dosažení nejlepší možné ostrosti vidění.

Ideální je zkusit to v kontaktních čočkách. Ty poskytují přirozenější vidění, ale především u nich nezáleží na tom, jak velký dioptrický rozdíl mezi očima (anizometropii) máte.

Noste je pár měsíců a sledujte, jestli se zlepšuje vaše prostorové vnímání a komfort vidění. Buďte trpěliví, mozek si zvyká zapojovat oko, které dlouho potlačoval.

Doporučení na závěr

Samozřejmě se při jakémkoliv „pokusu“ o zapojení tupozrakého oka svěřte do rukou profesionálů – optometristů, ortoptiků nebo strabologů, kteří se specializují na poruchy binokulárních funkcí. Ne vždy je možné například plnou korekci bezpečně nasadit.

Také se společně s nimi můžete poradit i o dalších možnostech využití nejmodernějších metod, pokud zjistíte, že zapojení tupozrakého oka vám přináší zlepšení a větší komfort při vidění i v životě. Amblyopie nemusí být ani překážkou pro případnou korekci laserovým či jiným zákrokem, pokud by to pro vás představovalo lepší variantu.

Tupozrakost v dospělosti není důvod ke smutku ani rezignaci. Jde o celoživotní stav, ale ne zcela neměnný. Díky novým poznatkům o fungování mozku se otevírají cesty, jak „probudit“ tupozraké oko a zlepšit spolupráci obou očí. Ale chce to odhodlání a trpělivost dopřát „slabšímu“ oku šanci ukázat, co umí.