Váhal jsem několik let, a teď už vím, že to byla pěkná hloupost - měl jsem jít na laserovou operaci už dávno! V Lexum mi dali skvělou péči. Operace byla hotová raz dva, vidím skoro až za roh a hlavně, nemusím se už o nic starat. Žádné čočky, roztoky, náhradní brýle. Na kole i na lyžích mi to zase jede naplno.

Měla jsem téměř 8 dioptrií a přesto mi dlouho trvalo odvážit se laserový zákrok podstoupit. Bojím se nemocnic asi jako většina lidí. Ale skvělý tým z Lexum mě celou operací provedl bez stresu a v naprosté pohodě. A navíc bezbolestně. Nechápu, proč jsem to neudělala dříve. Nečekejte, budete stejně nadšeni jako já!

Rád bych poděkoval paní doktorce Flemrové a celému týmu Evropské oční kliniky Lexum v Praze. 
Na podzim 2012 mi byl operován strabismus zbůsobující dvojité vidění. I když jsem byl předtím již jednou neúspěšně operován ve VFN v Praze, tak díky metodě nastavitelných stehů znovu dobře vidím a nemusím nosit prismatické brýle. 
Jako vrcholový sportovec jsem velmi často vystaven extrémním podmínkám a jsem moc rád, že už nemusím řešit prismatickou korekci, která mě ve sportu i v životě výrazně limitovala. Děkuji za profesionální péči, ochotu a spolupráci.

Nosila jsem brýle od svých deseti let. Na brněnské klinice EOK Lexum, kam jsem nastoupila v roce 2011 jako recepční, jsem se setkávala se spokojenými klienty po operaci očí prakticky denně. Komunikuji s přicházejícími klienty, kteří uvažují o zákroku, jenž by je zbavil závislosti na brýlích. Já, s brýlemi, jsem si s nimi povídala o tom, jak to bude pro ně krásné obejít se v životě bez brýlí… To mě docela vnitřně trápilo. Byl to jeden z prvních momentů, kdy jsem začala o operaci uvažovat a nakonec jsem se pro zákrok skutečně rozhodla. 
Při samotném zákroku (výměna nitrooční čočky) jsem téměř nic necítila, bolesti se nikdo nemusí obávat. Před operací mi oko znecitlivěli kapkami. Při operaci se mnou operatérka, v mém případě paní docentka Skorkovská, mluvila, dávala mi pokyny, kam se dívat, co bude následovat. Vzpomínám si, jak jsem během zákroku viděla barevná světýlka, jež se různě shlukovala a přesouvala z místa na místo - připomnělo mi to trochu pohled do dětské hračky „krasohled“. Po 15 minutách operace skončila. Druhý den ráno po zákroku jsem najednou viděla, co všechno vidím… například z okna nápis na padesát metrů vzdáleném prodejním stánku, který jsem přečetla! 
Na závěr bych moc ráda poděkovala celému týmu brněnské kliniky Lexum.

Před operací jsem měla -9 dioptrií a vzhledem k tomu, že operace proběhla velmi úspěšně, znamenala pro mě radikální životní změnu.
Kontaktní čočky jsem po mnohaletém nošení již nesnášela a brýle (při těchto dioptriích) představovaly obrovské zkreslení obrazu, únavu zraku, omezenou možnost nosit sluneční brýle a značné finanční náklady na pořizování ztenčených skel, čoček, roztoků atd. Takto vysoká krátkozrakost byla v mém případě obrovským handicapem a operací moje trápení skončilo. 
Tímto velice děkuji panu profesoru Filipcovi za špičkovou práci i přístup. Nechápu, jak může vůbec někdo v době tohoto lékařského zázraku nosit brýle…

Kontaktní čočky, jež se mi zprvu zdály jako dobré řešení, se brzy začaly prodražovat, začaly mi dráždit oči a když jsem vloni ve Španělsku dostala do očí infekci a utratila nemalé peníze za místního očního lékaře a léky, bylo rozhodnuto. 
Chtěla jsem již trvalé řešení. Podstoupila jsem implantaci nitroočních kontaktních čoček a získala jsem najednou na větší svobodě, hloubce, pestrosti mého života… a začala jsem si opět užívat řízení automobilu! Posílám velké poděkování lékařům z pražské kliniky Lexum.

I po několika měsících od operace si stále ještě sundávám a nasazuji imaginární brýle, které se mi většinou houpaly na třech šňůrkách na krku. Měla jsem dokonce troje. Na dálku, na čtení a na počítač. Nejhorší to bylo v autě. Při jízdě jsem si nestačila přendávat brýle, takže jsem řídila pochopitelně s brýlemi na dálku. Na tachometr jsem ještě docela viděla, má velká čísla, ale když jsem si chtěla třeba nastavit větrák nebo topení, neviděla jsem nic. Nechala jsem si udělat velmi drahé multifokální brýle, ale bohužel mi nevyhovovaly. 
Už jsem nechtěla nic riskovat, ani finančně, a rozhodla jsem se pro implantaci trifokálních čoček, které mi vyřešily vidění jednou provždy. Dnes již mohu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Vidím všechno, na jaře si užívám práci na zahrádce, řídím s pocitem jistoty a přečtu i malé cedulky na zboží.

Kontaktní čočky nosím od svých 14 let. Čočky se tak staly na devět let mojí neviditelnou nepostradatelnou berlí, ale zároveň také každodenní komplikací. Pocitem suchých očí to začíná, pokračuje to občasným zamlžením vidění, hygienickými nároky, záněty, nečekanými „vymrknutími“ čoček, obavou z vody, finanční zátěží… A tak jsem se rozhodla. 
Už po vstupním vyšetření jsem měla pocit, že dělám pro svoje oči to nejlepší. Při zákroku jsem si přišla jako v nějakém sci-fi filmu, protože netrval ani deset minut. Dnes mi opravdu svět přijde barevnější a pestřejší. 
Upřímně děkuji MUDr. Silvii Zapletalové (za bezchybný operační výkon), MUDr. Aleně Holubové (za trpělivost při předoperačním vyšetření) a celému týmu kliniky Lexum v Praze - odvádíte skutečně špičkovou práci a doslova děláte lidi šťastnějšími, klobouk dolů.

Před zákrokem jsem musel vždycky při čtení chvíli čekat, než se oči zaostřily a teprve potom jsem mohl číst. Při jízdě na kole jsem musel nosit brýle na dálku. Teď mám jen sluneční a nové fešácké sportovní brýle na kolo. 
Jsem rád, že společně s operací šedého zákalu se dá vyřešit i tento komfortnější způsob, kdy se člověk zbaví i dioptrických vad. Hned druhý den po kontrole jsem mohl odjet autem domů. Viděl jsem ostře prakticky ihned. Je to krásný pocit. Je pravda, že jsem ale ještě první týden po zákroku stále hledal brýle. Ale pak mě to již přešlo. Jedny brýle jsem hodil do koše ještě na klinice a druhé doma. Na nic jsem nečekal…

Po operaci vidím bezvadně na čtení i písmo na malých lékovkách, na dálku jen o malinko hůře, ale co bych vůbec chtěla, když jsem nosila 45 roků brýle. Na pravém oku jsem bez brýlí nepřečetla největší písmeno L a 35 roků jsem si musela kapat oční kapky. 
Díky příjemnému personálu na recepci počínaje, přes sestřičky až po všechny lékaře kliniky Lexum, a zejména díky panu doktorovi Cholevovi se teď dívám bez problémů na to, jak je svět krásný.

Nikdy jsem nechtěla nosit brýle, prostě mi vadily. Nosila jsem kontaktní čočky, protože se v nich dalo tancovat. Brýle by mi prostě uletěly. Čočky mně nějakou dobu vyhovovaly, ale někdy jsem mívala podrážděné oči a byla s nimi pořád nějaká práce. O čočky se musíte starat. Kupovat stále nějaké roztoky, nosit s sebou čočky náhradní, co když vám v práci čočka vypadne. Ideální to nebylo. Rozhodla jsem se proto s čočkami skoncovat. 
Kdybych věděla, jaký zákrok skutečně bude, doslova bych si celou operaci užívala. Byl to úplný koncert barevných světel a efektů. Jsem velmi ráda, že mi paní doktorka navrhla řešení monovision. To znamená, že mám jedno oko odlaserované na nulu a vidím skvěle do dálky. Na druhém mám – 0,75 dioptrií, a proto vidím výborně i na čtení. To, že mám na každém oku jiné dioptrie, mi vůbec nevadí, nevnímám to. V mém věku už lidé obvykle potřebují brýle na čtení. Ještě jednou chci všem poděkovat.

Bez brýlí jsem dříve neviděla téměř nic, ani na dálku, ani na blízko. Vše jsem viděla jen rozmazaně. Před laserovou operací jsem měla obavy z toho, jak to bude celé probíhat, ale zároveň jsem se těšila na nový život bez brýlí. 
Před zákrokem mi lékaři vše vysvětlili. Lidé z kliniky Lexum projevili obrovskou péči. I během zákroku mi říkali, jak budou postupovat a kam mám směřovat očima. Pocity z operace byly smíšené, ale bolesti nebyly žádné. 
Všem, kteří se na mé operaci podíleli, bych chtěla tímto poděkovat. Je to pro mě nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy mohla dostat.

Někdy před padesátkou jsem začala nosit brýle denně, ale už předtím jsem je měla na čtení. Hlavně pro dabing, abych dobře viděla na pusu zahraničním hercům, které jsem namlouvala. Bez brýlí jsem se opožďovala. Když jsem začala potřebovat i ty na dálku, na jevišti vznikaly dost legrační situace: třeba když jsem vešla na jeviště a měla dvoje brýle na hlavě. 
Hned po operaci jsem viděla snad i jednotlivé řasy na kolemjdoucích. Problémy s brýlemi mi odpadly díky šikovným lékařům v Lexum.

Musím se přiznat, že jsem se pro laserovou operaci očí, která by vyřešila mojí krátkozrakost, rozhodovala dlouho - bylo to více než 8 let. Zákroku na očích jsem se neskutečně bála. O to víc mě překvapilo, jak vše proběhlo rychle, bez bolesti a komplikací. I když se to asi nemá, hned druhý den jsem bez problémů řídila auto a nebýt rozšířených zorniček po "rozkapání", tak bych o žádné operaci ani nevěděla. 
Jsem již rok po zákroku a stále se nemůžu vynadívat na svět kolem sebe, jak je vše barevné, ostré a jasné … a to bez brýlí nebo čoček! Od prvních dnů po operaci vidím perfektně a pořád si uvědomuji jak skvělý pocit to je. Užívám si sportování bez starostí, aby mi nesklouzly brýle, nezarosily se, nebo aby se mi nějaká nečistota nezachytila na čočkách, nebo nedej bože, abych o nějakou přišla. To vše se při golfu, lyžování, potápění nebo jízdě na koni stávalo. 
Děkuji moc špičkovým lékařům na klinice Lexum za skvěle odvedenou práci a za pocit kvalitnějšího každodenního života. Těm nerozhodnutým, jako jsem byla před rokem já sama, mohu zákrok jedině doporučit.

K laserové operaci očí jsem se rozhodla nakonec až poté, co se mi narodily děti. Možná to je neobvyklé, ale k operaci mě "donutila" představa, že budu své batole chytat dole pod tobogánem a v případě, že budu mít čočky, tak mi chlorovaná voda chrstne do očí, několik dlouhých vteřin nic neuvidím a dítě se mi "utopí"… nebo budu mít plavecké dioptrické brýle a budu jako blázen stát s vodou po kolena a s plaveckými brýlemi na očích budu číhat na dítě na konci skluzavky nebo budu mít dioptrické brýle a ty mi voda odnese a dítě si mi "utopí"… 
Dnes jsem po zákroku zcela spokojená a spíše lituji, že jsem to rozhodnutí neudělala daleko dříve. Protože cena za obruby, čočky, roztoky, dioptrické plavecké brýle, speciální lyžařské brýle se za těch dvacet let vyšplhala vysoko a investovat do operace by se jistě vyplatilo už dávno. A nyní vidím daleko lépe než s jakoukoli korekcí. Operace mi dala svobodu a za tu děkuji celému týmu lékařů a sestřiček z kliniky Lexum.

Před operací jsem nosila výhradně kontaktní čočky, protože jsem měla na každém oku jiný počet dioptrií, na jednom skoro minus 8. Často se mi ale stávalo, že mě oči pálily. Někdy mi dokonce čočka z oka vypadla a pak ji hledala celá rodina. V brýlích jsem viděla špatně, protože musely být slabší, než bych potřebovala. 
Samotná operace proběhla neuvěřitelně rychle. Za necelých patnáct minut bylo vše hotové. Zákrok vůbec nebolel, což mě mile překvapilo. Ihned po operaci jsem viděla skoro výborně, jen s malou „mlhou“, která se během několika hodin ztratila. Cestou z operace na klinice Lexum jsem manželovi na dálnici četla nápisy na billboardech. Někomu to může přijít dětinské, ale kdo bez brýlí či čoček nevidí téměř nic, jistě pochopí, jaká je to radost. 
Jako většina lidí, i já jsem měla strach z operace. Zkušený tým oční kliniky Lexum však mé obavy rozptýlil. Jsou to profesionálové a k pacientům přistupují skutečně lidsky. Ještě jednou bych ráda poděkovala panu prof. Filipcovi, jehož zásluhou vidím ještě lépe než v čočkách a také MUDr. Holubové a MUDr. Zapletalové za lékařskou péči.

Zákrok zcela změnil můj život, a jednoduše řečeno, jsem prostě nyní nadšen. Nemusím mít v pohotovosti dvoje brýle, jedny na dálku a jedny na čtení. To, co jsem dříve nepřečetl s brýlemi, přečtu dnes bez brýlí. Ve zdravotní způsobilosti k řízení auta již nemám předepsány brýle, tak jako dříve. Při čtení, například za jasného dne venku, jsem dříve musel komplikovaně přes dioptrické brýle dávat ještě sluneční. Dnes již nemusím. Také při práci na počítači je velmi příjemné nenosit brýle. Rád chodím na houby, dnes již bez brýlí… 
Dříve, když jsem často používal brýle, musel jsem je i často čistit, dnes již nemusím. Také časté hledání brýlí mi odpadlo. Prostě vidím jak za mlada a mí „důchodoví“ vrstevníci jen závidí.
S klinikou Lexum v Táboře jsem byl zcela spokojen, původně jsem šel na odstranění šedého zákalu, ale paní doktorka Markéta Zemanová, které musím moc poděkovat, mi nabídla i řešení dioptrií. Měla se mnou velkou trpělivost, nabídla mi několik variant řešení, ze kterých jsem si jednu vybral, a jsem za to dodnes rád.

Můj život se po operaci samozřejmě změnil - třeba když jde po ulici někdo známý, tak už zdálky poznám, kdo to je. Dříve jsem nepoznala ani to, zda jde o ženu či muže. Každopádně jsem spokojena, že jsem všechno podstoupila. 
Hlavním cílem bylo zbavit se šedého zákalu, což se podařilo. S levým okem jsem podstoupila celkem tři zákroky. Prvním bylo odstranění šedého zákalu, kdy mi zakalenou čočku vyměnili lékaři v Lexum za novou - umělou. Protože po operaci, o čemž mě paní primářka Eliška Birndtová informovala již předem, na tomto oku zůstal tzv. zbytkový astigmatismus, což je nesprávné zakřivení rohovky, musela jsem podstoupit ještě zákrok YAG laserem v Táboře a následně v Českých Budějovicích léčbu astigmatismu metodou Lasik. U mě se jednalo o vrozený šedý zákal na obou očích. 
S klinikou Lexum jsem byla velmi spokojena, děkuji milému zdravotnickému personálu (lékařů i sester).

I had been looking forward to getting the surgery for many years now, and I'm glad I got it here in Prague, at Lexum. I chose Lexum in particular because the facility had all the latest technologies, and I had had great recommendations from friends here in the Czech Republic. Furthermore, the staff was very professional, and - something very important to me - they spoke English! A very quick, easy procedure with great care before, during, and afterward.

Jednoduše řečeno, po zákroku se cítím skvěle. Nemám již obavy někomu pohlédnout do očí, mohu v klidu komunikovat a soustředit se na téma rozhovoru - je to velká úleva a radost… Chci poděkovat zejména paní doktorce Věře Flemrové, ale i celému týmu pražské kliniky Lexum.

Samotný zákrok byl surreální zážitek. Připadala jsem si jako Jodie Fosterová ve sci-fi filmu Kontakt. Viděla jsem v přístroji nejrůznější obrazce, stejně jako ona ve vesmíru a než jsem se stačila vzpamatovat, bylo po všem. 
Také si myslím, že pan profesor Filipec asi umí číst myšlenky. Občas mě napadlo něco, na co bych se ráda zeptala a aniž bych cokoli řekla, dostala jsem odpověď. Líbilo se mi, že v jeho hlase bylo znát soustředění, i když takovou operaci dělal určitě už mnohokrát. Byl moc milý, stejně jako celý ošetřující tým. Když jsem se pak doma po několika hodinách probudila a místo obvyklé mlhy jsem normálně viděla, bylo to něco neuvěřitelného.