„Šance, že se operace zdaří byla stejná, jako byste vzal všechny své úspory a v ruletě je vsadil na nulu,“ předesílá MUDr. Ivan Fišer, který sám ve své 36 let dlouhé kariéře zažil jen čtyři podobné případy. Pacientka totiž trpěla snad všemi očními chorobami, které člověka mohou potkat. Od narození měla vrozenou chorobu zvanou Familiální exsudativní vitreoretinopatie, tedy poškození sklivce a sítnice. K tomu se přidala ještě deformace rohovky, duhovky, čočky, zelený zákal a kmitání očí. Všichni lékaři, které od mládí navštěvovala, ji odmítali operovat. Šance, že znovu uvidí, byla mizivá. Naopak hrozilo, že by dostala oční protézu a ztratila i poslední zbytky zraku. Oční lékař Ivan Fišer riziko na její naléhání podstoupil. „Operace tohoto typu jsou nepředvídatelné, zatížené velkou mírou rizika. Jsme zde zvyklí i prohrávat. Ale díky tomu si troufneme operovat i stavy, které by jinak brilantní chirurgové nechtěli,“ zdůrazňuje MUDr. Ivan Fišer.

Do oka přitom vstoupil netradičně nikoliv zepředu, ale zezadu přes bělimu. Chirurg při operaci udělal řez čtyři milimetry od okraje rohovky a do oka pronikl půl milimetru tlustým nástrojem až za duhovku. 
„Při mizivé viditelnosti přes šedou rohovku jsem uvolnil velmi tuhou membránu, uzavírající zornici. Ultrazvukovou sondou jsem rozmělnil a odsál zkalenou čočku, přičemž jsem použil „zadní přístup“ chirurgie zadního segmentu, tedy řez nevedl přes rohovku, ale přes bělimu. Přes velmi špatnou viditelnost se podařilo odstranit i sklivec a prohlédnout sítnici, která se nejevila beznadějně poškozenou; rovněž zrakový nerv nebyl beznadějně zničen zeleným zákalem,“ popsal Ivan Fišer.

Kuriozní je, že náročná operace probíhala jen při lokálním umrtvení při pacientčině plném vědomí. „Primář mi pouštěl při operaci hudbu, nějaký swing. Jemně jsem si u toho podupávala nohou, nic jsem necítila. A najednou, ještě během zákroku místo nezřetelných fleků vidím ostrý obraz. Bylo to úžasné,“ svěřila se paní Zuzana. Sama poslední roky pracuje jako muzikoterapeutka, psychoterapeutka a speciální pedagožka s autistickými dětmi. Zároveň obsluhuje krizovou linku pro rodiče dětí s postižením. Sama se tak dokázala vcítit do pocitů lidí, kteří trpí hendikepem. „Celý život jsem neviděla dobře, ale od svých 35 let jsem ve vlnách zrak ztrácela úplně. Nikdy jsem se s tím úplně nesmířila. Čím víc lékařů mě odmítlo operovat, tím víc jsem bojovala o to, abych operaci podstoupila. A nakonec jsem se dočkala,“ raduje se mladá žena. 
Život se jí po operaci otočil naruby. Doslova mluví o zázraku. Třebaže zrak má zpět jen na jednom oku, může si číst knihy, chodí do divadla, chodí po horách, fotografuje a dokonce lyžuje a jezdí na vodu. „Můj přítel teď musí doma víc uklízet, protože konečně vidím ten nepořádek,“ vtipkuje paní  Zuzana. „Při uvážení předoperačního nálezu není její výrok o zázraku nadsázkou,“ doplňuje ji oční chirurg Ivan Fišer.

Pozn.: převzato z MF DNES, 15. 9. 2021