Pane profesore, vzpomenete si na první laserovou operaci v Lexum? 
Jistě, i když je to tak dávno, na první laserovou operaci si vzpomínám velice dobře. Po návštěvách několika evropských laserových pracovišť, po dlouhých teoretických přípravách nejenom na vlastní operaci, ale také na správnou indikaci k zákroku a pooperační péči, nastal den D první operace. Přestože povrchovou laserovou metodu (PRK) dnes považujeme za jednu z technicky nejjednodušších operací, ležela na nás tenkrát přeci jenom značná tíha toho, že budeme dělat první laserovou operaci nejenom v historii Lexum, ale také v České republice.  

Jak probíhala samotná první operace?
Historicky první laserové operace v Lexum a v Čechách jsem se ujal já s podporou celého týmu Lexum. Přes pochopitelnou nervozitu všechno proběhlo hladce a jsem přesvědčen, že náš první pacient ani netušil, že byl tím historicky prvním. Jediný, kdo trochu narušoval hladký průběh operace, byl náš velice psychicky labilní německý ovčák Lex a jeho neustálé štěkání. Vzali jsme ho z útulku s tím, že bude v malé pronajaté vilce v Troji, prvním sídle Lexum, hlídat nový a zatím nepojištěný laser.

Jak tehdy refrakční operace probíhaly a co všechno uměly tehdejší přístroje?
Jak jsem již zmínil, v roce 1993 se „rutinně“ prováděla pouze PRK. Zákrok LASIK se začínal teprve rodit a femtosekundový laser, se kterým jsem se v experimentálních pokusech na zvířatech setkal v roce 1989 v Bostonu, byl stále zcela v plenkách. O presbyopických (multifokálních) nitroočních čočkách a fakických čočkách vhodných pro refrakční chirurgii se nám v té době mohlo jenom zdát. 
Na počátku byly tedy naše možnosti velmi omezené a mohli jsme operovat pouze krátkozrakost a astigmatismus spojený s krátkozrakostí. I když znalosti v oblasti bezpečnosti a přesnosti laserových operací nebyly tak velké jako nyní, díky našemu konzervativnímu přístupu jsme se setkali s vážnými komplikacemi zcela výjimečně. Spokojenost prokázal i výzkum mezi tehdejšími klienty po 15 letech po provedení PRK.

Jakou úlohu sehrálo ve vývoji oboru oftalmologie Lexum?
Lexum vzniklo v době, kdy bylo provádění ambulantní chirurgie téměř nepředstavitelné. Pacienti k operaci šedého zákalu byli běžně přijímáni k hospitalizaci tři dny před operací a hospitalizace po operaci trvala týden až 14 dní. Lexum ukázalo, že je možné bezpečně provádět ambulantní chirurgii téměř ve všech podoborech oftalmologie a že je možné dělat chirurgii a medicínu na nejvyšší odborné úrovni i v privátní praxi. V Lexum vždy platilo, že na prvním místě je nejvyšší kvalita poskytované péče. To bylo rozhodující pro přijetí Lexum a privátní medicíny a chirurgie obecně jak odbornou veřejností, tak našimi klienty a pro to, abychom se stali důvěryhodným partnerem pro všechny zdravotní pojišťovny.

Jak byste zhodnotil současný stav refrakční chirurgie?
Obor refrakční chirurgie je nejmladším oborem oftalmologie, který si svými výsledky obhájil po celkem dlouhém období rezistence a někdy dokonce nepřátelství ze strany očních lékařů a optiků své místo. Technologický rozvoj od roku 1989, kdy byla provedena první laserová operace excimerovým laserem na oku člověka, do současnosti je fenomenální. Refrakční chirurgie je dnes etablovaným, jasně definovaným oborem s vynikajícími výsledky, vysokou přesností a bezpečností operací a bezprecedentní spokojeností klientů.

A jak vidíte budoucnost Vašeho oboru?
Myslím, že budoucnost a další rozvoj refrakční chirurgie je v současné době především v našich rukách. Máme k dispozici skvělé technologie a máme možnost korigovat prakticky jakoukoliv refrakční vadu. Přesto se zdá, že obor co do množství prováděných operací do určité míry stagnuje. V nejbližších 10–15 letech v oboru laserové a celé refrakční chirurgie neočekávám žádné zásadní průlomy. Kontinuálně se budou „pouze“ vylepšovat stávající metody. Zásadní průlom, který se bude týkat celé medicíny a jistě také refrakční chirurgie, bude spojen s nástupem umělé inteligence.

Jaké jsou podle Vás překážky dalšího rozvoje refrakční chirurgie?
Největší překážkou v dalším rozvoji v současnosti není nedostatek nebo potřeba nových technologií, ale naše schopnosti umět je dobře využívat a také správně k refrakčním operacím pacienty indikovat. Možná úplně nejdůležitější je naučit se lépe komunikovat s pacienty na všech úrovních a edukovat jak naše potenciální klienty, tak odborné spolupracovníky. Přestože se situace nedá porovnat s odmítáním, obavami a nedůvěrou v refrakční chirurgii před 30 lety, je stále největší překážkou pro většinu našich potenciálních klientů strach, živený především sociálními sítěmi.

Co Vás na Vašem oboru nejvíce fascinuje?
Oftalmologie je obor, který si může člověk „vymodelovat“ podle to, kým je, co má rád a kolik mu chce věnovat času. V oftalmologii můžete dělat vlastně cokoliv – praktickou oftalmologii, klinickou oftalmologii v mnoha podoborech, optiku, imunologii, buněčnou biologii, genetiku, chirurgii, výzkum, charitu a také můžete podnikat. Myslím, že je to snad jediný obor medicíny, který v sobě spojuje tolik možností. Pokud bych parafrázoval slova Forrest Gumpa: „Oftalmologie je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“ A já k tomu mohu jenom dodat, že oftalmologie toho nabízí velice mnoho a je na každém z nás, co si vybereme a jak si ji stvoříme. A to je úžasné.

Čím Vás Vaše práce naplňuje?
Jsou to bezprostřední výsledky oční chirurgie – pacient vidí většinou bezprostředně, nebo první den po operaci, ať už se jedná o refrakční operaci, nebo operaci katarakty. Když člověk hledá svůj smysl života a každodenní práce. Tohle se, jak se říká, nikdy „neochodí“. 
Myslím si, že je to něco, co může být pro nás všechny, kteří v Lexum pracujeme a kteří se na těchto každodenních „zázracích“ podílíme, zdrojem energie.